Odlet a první den v Kanadě

Konečně skončil březen a přišel Apríl a s ním náš opravdu "aprílový" odlet do Kanady. Letíme s polskou společností LOT z Prahy s přestupem ve Varšavě a v Torontu. Po úmorném balení, co si s sebou vzít na rok nakonec máme batohy napráskané do posledního volného místečka a je vtipné, že oběma váží na check-inu 21,6kg :-) Hlavně nezapomenout všechny důležité dokumenty potřebné na imigrační, takže výpis z účtu, doklad o pojištění, pas s vízem a průvodní dopis k vízu.
Na letiště dorážíme s dostatečnou časovou rezervou, tak si stihnu ještě dát i kávičku s Evčou, která se se mnou přišla rozloučit i na letiště :-)
První let v pohodě, dostáváme muffiny a čokoládový Lindor bonbónek a samozřejmě nápoje. Posádka sympatická a letadlo, Boeing 737, vypadá pěkně a nově. Na letišti máme 2 hodiny na přestup, znova procházíme bezpečnostní kontrolou a čekáme u Gate 20 na odlet. Když už se blíží čas boardingu, tak se ozve, že odlet bude o čtvrthodiny opožděn z technických důvodů. Po čtvrt hodině nám znova oznamují, že další info o odletu bude za půl hodiny. No a tak se to pořád opakuje, až se zpoždění vyšplhá na 3 hodiny...v Torontu máme na přestup 4 hodiny, tak si říkám, že zatím šance poslední let do Vancouveru stihnout je.
Letíme Boeingem 767, se sedmi místy v jedné řadě (2-3-2). Letadlo nevypadá nejnovější a zvuk k instruktážnímu videu letušky pouští ještě z audiokazety...Co se týče služeb, tak taky nic extra. Ve srovnání s Lufthansou, se kterou jsem letěla před třemi lety do USA, jsou polští LOT docela slabota. Na začátku letu dostaneme oběd, projdou jednou se studenými a jednou s teplými nápoji a jakmile letíme nad Atlantikem, zatáhnou všechny roletky a můžeme spát. Naštěstí je letadlo zaplněná tak maximálně z poloviny, tak se můžeme roztáhnou i na volné sedačky. Moc toho nenaspím a docela se nudím. Kniha, kterou jsem dostala k narozeninám, abych měla v letadle co číst je dávno přečtená a místo filmu nám pustí animák Bolek a Lolek. Poté následuje nějaký nudný film samozřejmě s příšerným polským dabingem, no tak ani nedávám sluchátka na uši a radši poslouchám hudbu z telefonu.
Let pomalu plyne a po několika hodinách najednou začnou dva poláci, kteří sedí před námi pobíhat z jedné strany na druhou a otvírat roletky. Tak si vytáhnu i tu svoji a vyskytne se mi úžasný výhled na Grónsko osvětlené sluníčkem a není pod námi jediný mráček. Snažím se udělat nějaké fotky, ale stejně to nevystihuje celou krásu, která se nám naskytla:-)


Podle času předpokládaného přistání na obrazovce neustále kontroluji, jestli ještě stále stíháme navazující let. Pořád tam zbývá hodina, tak doufáme, že to bude v pohodě. Ovšem než letadlo pojezdí po přistání po runwayích a zaparkuje u terminálu č.3, vystupujeme z letadla v 19.45 místního času východní Kanady, přičemž odlet do Vancouveru je ve 20.10. Kdyby jsme měli jenom přestoupit, tak to stihneme, ale bohužel musíme projít imigračním, vyzvednout si bágly, pak je znova zacheckinovat a projít kontrolou do gatu, z čehož vyplývá, že není šance to stihnout ani kdyby nebyly fronty vůbec nikde a ony jsou navíc úplně všude...:-/
U první přepážky pouze odevzdáváme imigrační formulář vyplněný v letadle. Dostaneme na něj tři čáry z obou stran růžovým zvýrazňovačem a jdeme dál. Na imigračním stojíme frontu asi hodinu a půl. Jak už jsme skoro na řadě, tak si nás odvedou bokem k jiným přepážkám, protože vidí, že u sebe máme dopis z ambasády (průvodní dopis, který přišel s vízem), tak se to trochu urychluje. Kotlík jde první a má trochu strach, co se ho budou ptát a že nebude rozumět. Nakonec to zvládá v pohodě a je mu povolen vstup a práce v Kanadě. Mě se úředník vyptává poněkud déle, protože vidí, že mluvím anglicky. Takže přicházejí otázky, co tam budu dělat, kolik mám u sebe peněz v hotovosti apod. Imigračním tedy procházíme bez problémů a můžeme si vyzvednout zavazadla. Ty už se ani netočí na páse, ale jsou dané bokem a čekají opuštěné na nás, až si je vyzvedneme. Potom musíme na speciální přepážku zmeškaných letů, kde dostáváme nové letenky.
Nejbližší volný let je v sobotu ráno v 10 hodin, ale dostáváme tzv. stand-by boarding pasy na let, co během pár minut odlétá do Vanu (Vancouver). Letí to v 22.50. Stand-by znamená, že musíme počkat u gatu dokud nepřijdou všichni, kteří si let zabookovali. Pokud by někdo nedorazil, tak bychom mohli jeho místo obsadit. Tak stejně je to i se zavazadlama. Mají na sobě cedulku stand-by a pokud nastoupíme my, poletí i bágly. Bohužel nejsme jediní na stand-by, čeká tam ještě asi dalších 5 lidí. Všichni kromě nás nakonec odlétají a my zůstáváme v Torontu :-(
Ptám se, kde si můžeme zase ty bágly vyzvednout a musíme tedy zpátky do "Claimu", kde by se prý měly do půlhodiny objevit. Jdu se radši zeptat, jestli se opravdu objeví, tak prý jo, ale za hodně dlouho a že na ně nemusíme čekat, pokud máme zarezervovaný let příští den. Naštěstí máme, takže nečekáme a prý nám zavazadla přijdou do Vancouveru s naším letem. Tak doufejme, že to tak bude.
Pro jistotu si jdeme nechat vytisknout boarding pasy ještě večer a když se nás zeptá, kde máme zavazadla, tak se trochu diví, že nám člověk dole, řekl, že nám to naloží k našemu letu. Ale podotýká, že neví, jak to v takových případech chodí a ještě pro jistotu zanáší kódy stand-by boarding pasů k našim zavazadlům.
Letiště je otevřené naštěstí celou noc. Dokonce i jeden bufet, tak si dáváme wraps (tortilové sandviče), naposledy jsem je jedla na kempu v Ameru :-). Spíme na letišti, já teda moc ne, ale Kotlík se natáhne na pláštěnku batohu na zem a za chvílí slyším spokojené chrupkání. Trochu mu závidím, že usne kdykolik a kdekoliv :-) Ráno definitivně vzdávám pokus o spánek asi kolem 4 ranní, protože se letiště začíná plnit lidma. No a teď tady sedíme, já píšu tento článek, Kotlík se dívá na filmeček a nad Torontem vychází slunce...