Někdy v listopadu se vyskytla myšlenka strávit Vánoce lyžováním v Rockies. S tímto nápadem přišla Míša, kamarádka z práce. Naštěstí pro nás, mají s Normanem (další kolega) ve dvou pronajaté auto, takže se přidáváme k nim a 22.prosince vyrážíme směr Banff, stát Alberta.
Vzdálenost mezi Vancouverem a Banffem je 847 km a cesta má trvat necelých 11hodin. V 8 ráno přicházíme do půjčovny v North Vancouveru. Míša a Norman mají auto pronajaté přes nějakou německou stránku, která zprostředkovává půjčení aut přes další agenturu tady v Kanadě. Takže jak se dalo očekávat, i přesto, že provedli upgrade na větší auto, vyskytují se první komplikace. Čeká pro nás připravený Nissan Versa s téměř nulovým úložným prostorem. S lyžemi, snowboardem a všemi věcmi by bylo téměř nemožné se do auta vlézt ve čtyřech lidech. Týpek v půjčovně nám nakonec se slovy "No tak protože jsou Vánoce a vidím, že máte spoustu věcí...." dává klíčky k Mazdě 6, do které se vlezeme úplně v pohodě a můžeme vyrazit.Poslední zastávkou ve Vancouveru je Candadian Tire, kde kupujeme sněhové řetězy a pak už vyrážíme po Trans-Canada Highway #1 směr východ na Hope-Kamloops-Salmon Arm-Revesltoke-Golden-Banff.
Okolí Kamloops
První dvě hodiny je cesta poměrně nudná, ale když už jsme blízko Chilliwack, začínají se před námi tyčit první pořádné hory. Zastavujeme se na snídani v motelu v typickém americkém stylu a poté vyjíždíme po horské dálnici dál. Se zvyšující se nadmořskou výškou přibývá i množství sněhu. V nejvyšším bodě jsou kolem cesty několikametrové závěje sněhu. Naštěstí máme celou cestu slunečno a nesněží. Po překonání těchto "prvních" hor se krajina rázem mění v prérijní pustinu a v okolí města Kamloops už není po sněhu ani památky. Za Kamloops míjíme několik jezer kolem Salmon Arm a pořádné hory opět začínají, teď už Kanadské Rockies. Další zastávka v Revelstoke na načerpání nádrže, jídlo a výměnu řidičů. Za Revelstoke dálnice stoupá až do horského průsmyku Rogers pass ve výšce 1330 m.n.m. Rogers passu se docela obáváme kvůli množství sněhu, ale nakonec ho míjíme bez povšimnutí a znovu klesáme do Golden. Za Golden opět stoupání do Kicking horse pass (1627m.n.m.), což by měl být nejvyšší bod silnice a zároveň hranice mezi Britskou Kolumbií a Albertou, a pak už dolů do Lake Louise, odkud to je cca 50 km do Banffu.
K hostelu, kde bude bydlet Míša s Normanem přijíždíme něco po 9 večerní. Cesta nám tedy trvala se všemi zastávkami necelých 12 hodin. Po check-inu nás pak odvážejí do Canmore, městečka ležícího dalších 20km za Banffem. Ubytování máme domluvené u kamaráda Jindry. Jindra pracuje v obchodě se sportovním vybavením Sports Experts. Víme, že má končit v 10 večer, ale už nevíme, že jsme po cestě překročili časové pásmo a čas se posunul o hodinu dopředu. Máme štěstí a u obchodu potkáme jeho kolegy, kteří mu zavolají, protože naše telefony mimo Vancouver a Whistler bohužel nefungují. Do 5 minut si pro nás Jindra přijíždí.
Sulphur mountain nedaleko Banffu
Další den se po pozdní snídani v centru Canmore vydáváme na prohlídku Banffu. Městečko je krásně vánočně vyzdobené a je zde poměrně dost lidí. Projdeme se kolem Bow river údolím až k Bow Falls a zpátky. Počasí nám zatím přeje. Je poměrně jasno a ne úplně velká zima. Banff je totiž známý tím, že je zde poměrně mrazivo, běžně kolem -15° a méně. Večer se potkáváme s Míšou a Normanem na hostelu, dáváme večeři a domlouváme setkání v Sunshine další den.
Banff Avenue
Na Štědrý den brzo ráno vyrážíme s Jindrou, jeho kanadskou kolegyní Elishou a známou, Australankou Sue, do lyžařského střediska Sunshine village. Kupuji si permici na 4 dny, která platí na tři areály - Sunshine village, Lake Louise a Mt. Norquai. Permice stojí 349$ plus taxa (podotýkám, že v Albertě je jen 8%, na rozdíl od 12% v BC). Kotlík vyráží poprvé na snowboard. Lyžovačka je super. Kanadské lyžování je ve srovnání s alpským docela velký rozdíl. Upravené sjezdovky se tady zrovna moc nenosí a hodně značených sjezdovek, převážně těch černých, vede lesem či neupraveným terénem. Lyžujeme s Jindrou a Elishou, zatímco Kotel se učí od Sue na snowboardu. Užíváme si zejména muld v části areálu s názvem Goat´s Eye a také sjezdovek kolem lanovky Angel Express. Odpoledne se potkáváme s Míšou a chvíli jezdíme spolu. Počasí je celý den spíše oblačné, tak bohužel ani jednou nevytáhnu foťák. Po výborné lyžovačce si jdeme odpočinout do termálů Upper Hot Springs v Banffu. Voda ve venkovním bazénu má 40° a jediná škoda je, že nesněží.
Další den vydatně sněží po celou dobu lyžování. Jedu opět na Sunshine, ale tentokrát už jen s Míšou a Normanem. Kotlík zůstává v Canmore s Jindrou a jde s ním na vánoční oběd ke Kanaďanům z práce. Lyžovačka je opět super, hlavně když si dáme pár jízd v čerstvém prašanu.
Třetí den lyžování slibuje čerstvý prašánek, slunečné počasí a my, tentokrát jen s Míšou, se vydáváme do Lake Louise. Lake Louise je možná tak 2-3x větší než Sunshine, ale za to o kus dál. Lyžování je úžasné. Počasí už snad ani lepší být nemůže a my si den maximálně užíváme. Po lyžovačce se jedeme podívat k jezeru Lake Louise, u kterého je obrovský hotel Fairmont Chateau. Před hotelem je na zmrzlém jezeře postavená ledová hradba a udělané kluziště. Má to tady příjemnou atmosféru. Jdeme si prohlédnout i hotel, kde nacházíme várnice s horkou čokoládou. Samozřejmě neopovrhneme, i když je to tam asi spíše pro hosty hotelu.
Další den opět Lake Louise a již čtvrtý, tedy poslední den lyžování. Nohy už značně bolí. Jízda převážně v boulích a terénu se na nás poměrně podepsala a pauzu na oběd protahujeme na dvojnásobný čas. Večer slavíme Normanovy 25.narozeniny a plánujeme program na poslední den před cestou domů. Míša s Normanem volí program s místní agenturou a bookujou si "Icewalk" v Johnston canyonu. My se rozhodujeme vydat se tam také, ale bez průvodce.
Z lyžovačky v Lake Louise
Další den opět Lake Louise a již čtvrtý, tedy poslední den lyžování. Nohy už značně bolí. Jízda převážně v boulích a terénu se na nás poměrně podepsala a pauzu na oběd protahujeme na dvojnásobný čas. Večer slavíme Normanovy 25.narozeniny a plánujeme program na poslední den před cestou domů. Míša s Normanem volí program s místní agenturou a bookujou si "Icewalk" v Johnston canyonu. My se rozhodujeme vydat se tam také, ale bez průvodce.
Po odbočení z dálnice na Johnston canyon jedeme ještě dalších 18km po menší cestě vedoucí divočinou. Sněhu je zde poměrně více a posléze musíme zastavit, protože nám cestu blokují dvě horské ovce, či kozy...Kdo ví...:-) Cesta je vůbec úspěšná, co se týče pozorování zvířat. Zanedlouho míjíme březový háj, kde je kůra stromů do určité výše ohlodána, což je znamení přítomností "elka", neboli česky jelen wapiti. Tři jeleni leží v trávě, ale bohužel i na můj velký objektiv 55-300mm jsou stále dost daleko.
Johnston canyon je oblíbeným cílem turistů. Jedná se o vápencový kaňon s mnoha vodopády a divokou horskou říčkou. Turistická stezka vede skrz něj přes několik můstků a lávek. V zimě je říčka většinou zamrzlá a vznikají tak úžasné ledopády.
Výlet si prodlužujeme ještě o další 3km k tzv. Ink pots, což jsou jezírka se studenou minerální vodou o konstantní teplotě 4°C. Při zpáteční cestě kaňonem potkáváme skupinky s průvodcem a i Míšu a Normana. Výlet mají doplněný o mnoho zajímavých informací, horkou čokoládu, sušenky a na botách zapůjčené nesmeky. Jinak nám to přijde jako zbytečně vyhozené dolary (agentura si za toto účtuje něco přes 60$...). Po zpáteční cestě opět zastavujeme fotíme elky, kteří už se trochu přiblížili.
Ve čtvrtek ráno vyrážíme něco po deváté na zpáteční cestu. Myslím, že nikomu z nás se zpátky do města, kde ještě nepadla ani jedna sněhová vločka, nechce. Při odjezdu z Banffu nás provází polojasno a úžasné výhledy, především na majestátní Castle mountain. Při překročení Kicking horse pass už je zataženo a začíná sněžit. V Rogers passu je silnice uzavřená kvůli odstřelování lavin. Čekáme skoro dvě hodiny než náš směr může jet. Kolem cesty jsou zhruba 5 metrové závěje a v jenom místě je protější směr zcela zavelný sněhem. No prostě zima jakou jsem zažila naposledy ve Vysokých Tatrách, když jsme jezdívali na Podbanské. A to se mi možná jen zdálo, že je tolik sněhu, protože mi byly tak čtyři roky :-)
V Revelstoke se zastavujeme v jedné moc pěkné a útulné kavárně v rodinném domečku a pak už téměř za tmy pokračujeme dále. Nedaleko Kamloops nás zastavují policajti a Kotlík dostává svou první kanadskou pokutu za rychlou jízdu. Poprvé zabloudíme až, když jsme téměř zpátky ve Vancouveru. Dálnice se opravuje a značky Míšu svedou někam do Coquitlamu a jakmile se všichni probouzíme, nikdo, ani ona, neví, kde jsme.
Domů přijíždíme někdy mezi desátou a jedenáctou plni vzpomínek, odpočinutí a připravení na pracovní maraton a silvestrovské návaly lidí lačnících po donairu...Je třeba naplánovat další dovolenou....:-)
Jelen wapiti
Ledolezení v Johnston canyonu
Ve čtvrtek ráno vyrážíme něco po deváté na zpáteční cestu. Myslím, že nikomu z nás se zpátky do města, kde ještě nepadla ani jedna sněhová vločka, nechce. Při odjezdu z Banffu nás provází polojasno a úžasné výhledy, především na majestátní Castle mountain. Při překročení Kicking horse pass už je zataženo a začíná sněžit. V Rogers passu je silnice uzavřená kvůli odstřelování lavin. Čekáme skoro dvě hodiny než náš směr může jet. Kolem cesty jsou zhruba 5 metrové závěje a v jenom místě je protější směr zcela zavelný sněhem. No prostě zima jakou jsem zažila naposledy ve Vysokých Tatrách, když jsme jezdívali na Podbanské. A to se mi možná jen zdálo, že je tolik sněhu, protože mi byly tak čtyři roky :-)
V Revelstoke se zastavujeme v jedné moc pěkné a útulné kavárně v rodinném domečku a pak už téměř za tmy pokračujeme dále. Nedaleko Kamloops nás zastavují policajti a Kotlík dostává svou první kanadskou pokutu za rychlou jízdu. Poprvé zabloudíme až, když jsme téměř zpátky ve Vancouveru. Dálnice se opravuje a značky Míšu svedou někam do Coquitlamu a jakmile se všichni probouzíme, nikdo, ani ona, neví, kde jsme.
Domů přijíždíme někdy mezi desátou a jedenáctou plni vzpomínek, odpočinutí a připravení na pracovní maraton a silvestrovské návaly lidí lačnících po donairu...Je třeba naplánovat další dovolenou....:-)
