Čas tady v Kanadě běží neuvěřitelně rychle. Sotva jsme přijeli, tak už je za námi téměř půl rok. No nicméně je tady září, léto v Kanadě pomalu končí a my jsme si konečně domluvili společné čtyři dny volna a vyrážíme do Seattlu navštívit Kotlíkovu kamarádku Dášu, tzv. Dašiki.
Bus nám odjíždí brzy ráno, v 5:30, z vlakového nádraží Pacific Central. Městská doprava v tuto ranní hodinu ve Vancouveru trochu pokulhává, takže volíme taxi a během 15 minut jsme na nádraží. Cesta autobusem je v pohodě, staví akorát dvakrát ještě v rámci Vancouveru (Richmond, Surrey) a pak rovnou přes hranice do Seattlu. Na hranicích jsme naštěstí jediný autobus, takže nás tam zdrží akorát 10 minut. Musíme dát otisky prstů, vyfotí nás a po zaplacení 6$/osobu dostáváme do pasu razítko s povolením vstupu do USA bez téhle procedury platící do prosince tohoto roku. Po zbytek cesty dospáváme noc a brzy už se před námi rýsuje silueta Space Needle, dominanty Seattlu.
Space needle při západu slunce
V 9 hodin ráno přijíždíme na nádraží King Street Station nacházející se v centru města. Zanedlouho přijíždí Dáša, která nám vezme batohy domů a my můžeme pěkně nalehko na prohlídku města. Přidává se k nám ještě Michal, který je zrovna u Dáši taky na návštěvě.
Prohlídka města
První zastávku máme v Columbia Center - 76-ti patrovém mrakodrapu, kde se v jeho 73. patře nachází vyhlídková terasa s výhledem na celý Seattle. Cestou nahoru musíme několikrát přestupovat na různé výtahy, abychom se dostali až tam, kde potřebujeme. Michal zde naštěstí není poprvé, takže už se v budově vyzná. Vstupné stojí pár dolarů a dokonce to všichni ukecáme na studentské (student už je mezi námi jen Michal). Bohužel není dobrá viditelnost na hory, takže bohužel nevidíme dominantní Mt.Rainier, který se tyčí mezi horami za městem. Naštěstí máme v plánu si ho prohlédnout další den z bezprostřední blízkosti :-)
Posléze míříme na Pike Place Market, jedno z nejvíce turisticky navštěvovaného místa ve městě. Jedná se o trh, kde nakoupíte ryby, mořské plody, ovoce, sýry, květiny a spoustu dalších věcí, na které si jen vzpomenete. Málokdo ví (já jen díky moji sestřičce), že pod marketem se nachází zapomenutá ulička Post Alley, kde se před několika lety ujal zvyk lepit použité žvýkačky na zeď. Dnes se místu - zdi, říká Gum Wall a stalo se to další turistickou atrakcí.
Gum Wall v Post Alley
Další zajímavostí marketu je nejstarší Starbucks, který byl zachován v původním provedení. Množství lidí uvnitř nám znemožňuje vejít, natož udělat nějaké fotky...Než se naše plány s Michalem rozcházejí, navštívíme ještě společně čajový obchůdek, kde můžeme ochutnat několik výborných čajů.
Michal se od nás odpojuje a my scházíme na pobřeží směrem k molu 67. Tam se nachází slavný hotel Egdewater Inn, kde kdysi bydleli při svých turné po Americe Beatles, Led Zeppelin a další slavné rockové hvězdy. Vsadím se, že by se ještě na dně moře našly kusy nábytku, které tam tehdy Bonzo a ostatní Zeppelini vyházeli z pokojů :-)
Podél pobřeží pokračujeme až do Olympic Sculpture parku a poté odbočujeme nahoru směrem k Seattle Center, v jehož centru se nachází již zmiňovaná Space Needle a taky spousta muzeí. My máme namířeno do EMP neboli Experince Music Project, hudebního muzea. V Seattlu se psala nejenom rocková historie. Narodil se zde Jimmy Hendrix, z nedalekého Aberdeenu pochází Nirvana a z dalších kapel stojí za zmínku třeba Alice in Chains. EMP nabízí mnoho expozic - jedna věnovaná Hendrixovi, dále zrovna probíhá expozice o Nirvaně (Nirvana: Taking punk to the masses), v kytarové síni je možno si prohlédnout kytary, které byly vyrobeny za posledních 100 let atd. V interaktvní části si zkouším zahrát na bicí, basu, kytaru, klávesy a pro více zkušené rockery jsou tady i zkušebny, kde je možnost si něco zahrát či nahrát na reálné nástroje. Část muzea je věnovaná sci-fi a poslední expozice je o tom, jak vznikal Avatar.
Po několika hodinách strávených v EMP vyrážíme směrem k REI, což je síť outdoorových obchodů a tato pobočka v Seattlu by měla být tou největší v USA. Jedná se o dvoupatrovou prodejnu s lezeckou umělou skálou. Potkáváme se opět s Michalem a Kotlík si dává na stěně jednu cestu.
Poté jdeme společně najít sochu Jimmyho Hendrixe a večer míříme k Dáši do Redmondu. Večer u bazénu s vířivkou a BBQ je příjemným zakončením dne.
Ráno vstáváme tak akorát, abychom kolem desáté vyrazili směr Mount Rainier National Park.V plánu je treking v oblasti Paradise přímo po horou. Cesta z Redmondu tam trvá cca 2,5h. Po cestě se ještě zastavujeme ve vesničce Ashford, kde právě probíhá Rainier mountain festival. Kromě různých soutěží, lezecké stěny apod. je zde hlavně výprodej outdoorového vybavení. To se nám hodí a Kotlík si kupuje trekové hůlky za dobrou cenu.
Turistické stezky v okolí Paradise jsou úžasné. Mt.Rainier se majestátně tyčí nad všemi rozkvetlými alpinskými loukami, údajně nejkrásnějšími na světě. Ujdeme okruh několika kilometrů a vracíme se zpátky na parkoviště. Po cestě jsou neuvěřitelné výhledy, fotíme sviště, kteří jsou jen několik centimetrů od nás a užíváme si nádherného počasí. Nahoře se dokonce brodíme ve sněhu, ale i přesto je horko jen na kraťasy a tílko.
Mt.Rainier
Po cestě zpátky vysazujeme Michala na letišti, kde naštěstí stíhá svoje letadlo do New Yorku. Celé léto pracoval na Aljašce a teď má před sebou poslední týden ve státech.
Večer vymýšlíme plány na další den. Nějak se ovšem nemůžeme shodnout, tak necháváme rozhodování na ráno a po pár pivkách jdeme spát.
Ráno vyhrává varianta odpočinkového dne, takže po snídani vyrážíme na Capitol Hill ke hřbitovu Lakeview cemetery. Je zde pohřben Bruce Lee, jeho syn Brandon a údajně taky Jimmy Hendrix. Jak to většinou bývá, tak nikde není přesně popsané, kde uvedené hroby hledat. Víme jen, jak mají hroby Leeových vypadat. Po malé procházce rozlehlým hřbitovem se radši zeptáme dvou malých kluků, kteří po hřbitově jezdí na koloběžkách a vypadají jako místní. Samozřejmě ví a k hrobu Bruce a Brandona nás zavedou. Kde je lokalizovaný Hendrix bohužel nevědí (po pozdějším hledání na internetu zjišťuji, že se hrob nachází na úplně jiném hřbitově - tak příště...).
Hrob Bruce a Brandona Lee
Z hřbitova míříme k domu Kurta Cobaina, kde se v dubnu roku 1994 zastřelil. Kousek od domu se nachází lavička, na které sedával a na plotě domu je spousta vzkazů od fanoušků Nirvany.
Oběd si dáváme v thajské restauraci nedaleko a pak se válíme pár hodin na pláži u jezera Lake Washinghton. Poté vyrážíme do města nakupovat (zejména na popud Kotlíka), což je ovšem brzy ukončeno, protože Dáša domlouvá na večer double kajaky na jezero. Projížďka při zapadajícím slunci je velmi romantická, míříme na druhý konec jezera, abychom viděli vodní želvy. Naší lodi se ovšem nepodaří projet řasama, tak zůstáváme zablokovaní dokud se Dáša se Saulem nevrátí zpátky. Želvy tedy bohužel nevidíme a akorát se oba shodneme, že už spolu na double kajaku nikdy nepojedeme :-)
Saul, který nám vyjížďku organizoval nás poté pozve na večeři k němu domů. Na grilu nám udělá krevety s pestem a rybu. Dobrůtka největší. Mimochodem se jedná o Saula, o kterém byla natočena jedna z epizod dokumentárního seriálu Přežít!, viz epizoda Smeteni vlnami.
V pondělí ráno Kotlík odjíždí v 7:40 vlakem zpět do Vancouveru a já ještě zůstávám, abych si trochu více prohlédla město a pochodila po obchodech. Odjíždím před pátou busem zpátky. Na hranicích opět pohodička a kolem osmé jsem zpátky ve Vanu.
